Jdi na obsah Jdi na menu
 


Štěněcí kecání

11. 6. 2011


Štěněcí kecání

Čas utekl jako voda a my jsme si přivezli domů malou kuličku jménem Espen Vita canina. Oslovujeme ho papírovým jménem Espen, samým nadšením jsme nevymysleli žádné lepší „volací“ jméno.

První den jsem mu ukázala pelíšek, v té době byl dost velký pro nás oba, tudíž jsem si tam s ním vlezla a malý brouček mi usnul v náručí. Byl to nádherný okamžik, když mi malé klubíčko spinkalo v náručí a já poslouchala jeho dech a tlukot srdíčka.

Espenek však rychle roste a je z něj pěkný mazel i rošťák.

Tady je jeho vyprávění z věku 3,5 měsíce:

„ Jsou mi tři a půl měsíce, rád se mazlím a koušu všechno, co mi přijde pod zoubky. Kupříkladu dneska 3.1.2009 jsem překousal svoje vodítko. Už mě štvalo, na můj vkus je krátké, chacha !!!

Rád si hraju s páníčkama, ale nejradši s páníkem – moje nejoblíbenější hra je s přetahovadlem nebo boj o cokoliv. Páník má pořádnou sílu. Když se rozjedu, škubu z páníka jeho oblečení. Prokousl jsem mu triko, mikinu i bundu. Na zahradě můžu trhat suché kytky a přežvykovat zelené šťavnaté keříky. Nic mi neřekne, má mě moc rád. Rád ho zlobím, nejdřív se mu vloudím až k hlavě a hned mu šlohnu čepici. Jéje, páník ječí a já držím čapku a vrčím, chichi !!! Nerozkousal bych mu ji, mám ho taky moc rád !!! Pak mu ještě zkontroluju kapsy, jestli v nich náhodu neuvízl piškotek  Když piškotky najdu, slupnu je všechny najednou a kapsičky jsou pěkně čisté. Na vodítku chodím nerad. Chůze s páníkem je v pohodě – škubu vodítko a on jen někdy křikne. Po příchodu domů si nemusím čistit tlapičky, prý se to někdy vytře nebo si je vytřu do hadru, o který se pak přetahujeme. Okřikuje mě jen někdy. Povely cvičíme semtam trošku. Občas se mě páník zeptá, jestli si chci sednout. Když si nesednu, stejně dostanu piškotek nebo jinou mlsku. Lehat mě páník nenutí, prý abych nenastydl. Oslovuje mě vznešeně „Pane Espen“. Zato panička je přísnější, procvičuje se mnou povely a nutí mě chodit způsobně na vodítku. Když  přijdeme domů, musí mi čistit tlapičky. Taky mě češe a chce vidět moje zoubky, což nemám rád. Občas mi povolí nějakou lumpárnu, ale nic moc. Starší panička si se mnou taky hraje,ale je ještě přísnější. Nesmím k ní do pokoje. Do kuchyně mě pustí jen výjimečně. Jednou jsem jí rozkousal boty a to Vám bylo čóro, že už jsem k botám ani nečuch, fuuuj !!!

Páník mi přivezl príma věc – křesílko. Mám ho na verandě a každý večer mě tam nechává se ohřát před večeří a odpočívat po ní. Pustí se mnou kamaráda Šmudlíka. Šmudlík je kocour, který měl být původně kočičkou Šmudlinkou, hi hi hi !!! Tak hafoj zatím !!! Pokračování příště!!!

Podzim 2008

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář